Je pár dní po festivalu a já se pořád přistihnu, že se usmívám. Čtvrtý La Papera fest je za námi a my stále vstřebáváme tu nádheru a krásnou akci. Zkusím vám to povyprávět tak, jak to cítím.
Když jsem ráno v den festivalu vešla do paláce, abych nasměrovala a uvítala první stánkaře, byla ještě tma a ticho. Stoly prázdné, zboží čekající v krabicích… A pak se to začalo plnit lidmi, hlasy, vůní kávy a papírovými poklady. Tohle je moje nejoblíbenější chvíle každého ročníku: když z prázdného prostoru vznikne místo, kde je papír žije a už se jen čeká, až otevřeme dveře pro návštěvníky.
Papírový trh a tvořivé workshopy
Tradičním srdcem festivalu byl náš papírový trh. Měla jsem obrovskou radost z toho, kolik skvělých lokálních autorských značek, papírenských tvůrců a ilustrátorů k nám dorazilo. Měli jsme spoustu nováčků, s některými jsme se viděli opakovaně a měli jsme úplně plné první patro paláce. Kdo s námi byl se můžete podívat níže v medailoncích. Od ručně vyrobených diářů přes autorské samolepky až po výtvarné potřeby – věřím, že si každý z vás odnesl kousek radosti, obohatil sebe, inspiroval se nebo nakoupil dárečky.
Novinka: Postcrossingový sraz vol. 3
V Liberci jsem již sraz pořádala dvakrát, ale nikdy nebyl součástí festivalu. Letos jsme si řekli, že je to báječný nápad jak propojit papírový koníček, seznámit s ním širší veřejnost a návštěvníky a zároveň ho propojit s festivalem.
Měli jsme návštěvníky například z: Německa, Polska, Ukrajiny nebo dokonce z Japonska.
Každý si našel toho svého poštovního přítele a když ne, tak tam byla skvělá Jana, Světluška a Stázka (tři generace krásných žen a bytostí), které se ujaly všech nováčků a měly celý sraz na starost. Kohokoliv zajímalo posílání pohlednic po celém světě skrz Postcrossing se mohl přidat. A tímto jim velice děkuji za pomoc při organizaci.
Bylo kouzelné sledovat, jak píšete, razítkujete a podepisujete pozdravy do všech koutů světa. Dívat se, jak se opět potkávají naživo, jak si ukazují sbírky a vyprávějí, odkud jim přišla ta nejzajímavější pohlednice, bylo nádherné. Pokud nevíte, co je Postcrossing, přečíst si to můžete zde.
Speciální hosté z Německa: Erlenwerk
Obzvlášť mě potěšilo, že k nám zavítalo německé studio Erlenwerk. Tuto spolupráci jsme připravovaly více než rok. A holky se zapojily opravdu naplno! Měly u nás vlastní stánek, večer přednášely na PechaKucha Night a připravily si nádherný autorský workshop s názvem Od koláže ke knize. Návštěvníci si během něj vytvořili vlastní výtvarnou koláž, kterou následně vlepili do autorského bloku a celý zápisník si ručně svázali elegantním francouzským stehem. Aby si tento tvořivý zážitek mohl užít úplně každý bez ohledu na jazyk, byla tam s nimi překladatelka, která celý workshop plynule tlumočila do češtiny.
Bylo krásné vidět, že tvoření nezná hranice a že když mají lidé co sdílet, jazyk se nějak vyřeší. Děkuju jim, že k nám přijely.
Něco na památku
Chtěli jsme, aby si lidé z festivalu odnesli i něco, co se dá pověsit na zeď nebo vložit do krabice se vzpomínkami. Proto jsme pro letošní ročník vytvořili speciální festivalovou pohlednici ve spolupráci s Magdalénou Konečnou alias The Wild Pencil a i pro tento ročník také další absolventskou vizitku.
Večer plný příběhů: PechaKucha Night Liberec vol. 22 – OTISK
Jakmile se podzimní den schýlil k večeru, plynule jsme přešli do večerní části. Sál Liebiegova paláce patřil PechaKucha Night vol. 22, tentokrát s tématem „Otisk“.
Na pódiu se představilo několik inspirativních osobností, přičemž některé z nich jste mohli během dne potkat přímo na festivalu mezi vystavovateli, tvůrci a dalšími účastníky. Přirozeně tak vzniklo propojení mezi denním festivalovým programem a večerní PechaKuchou. Příběhy byly plné zkušeností, které ukázali, že otisk nemusí zůstávat jen na papíře, ale také v lidech, místech a vzpomínkách.
Já tyhle večery miluju, protože každý řečník má jen 6 minut a 40 sekund, a přesto se do nich vejdou celé příběhy.
Festival nedělá jeden člověk. Děláme ho my všichni: můj tým skvělých holek (Míša, Anetka a Péťa), dobrovolníci, lektoři, prodejci, hosté, řečníci a hlavně vy, návštěvníci, kteří jste přišli. Moc vám děkuji. Dobrý festival se pozná podle lidí, a mě letos nejvíc zahřálo, jak moc jste byli vstřícní a otevření.
A pokud jste to letos nestihli, nemusíte být smutní. Uvidíme se na pátém ročníku zase příští rok! Už teď si pište do diáře sobotu 16.10.2026 a opět v Paláci Liebieg u nás v Liberci.
S láskou,
Wendy
zakladatelka La Papera festu
